ZLOST, ZÁVIST A NENÁVIST JSOU PRAVÉ POKLADY NAŠEHO BYTÍ. Proboha proč?!!🙂
Emoce. Ve všech jejích polohách. Zatracované. Potlačované. Stydíme se za ně. Nesnášíme je. Tváříme se, že neexistují. Tak třeba zlost. Kolikrát jsem od žen slyšela: "Já se přece nemůžu zlobit, nadávat, závidět...? Jak by to vypadalo? To se nedělá, když jsem na duchovní cestě. To není normální!!!"
Přemýšlela jsem před nějakými 12 lety, na začátku svého duchovního rozvoje, úplně stejně. Program hodná holčička jel na plné pecky. Hodná holčička se nevzteká. Hodná holčička nezlobí. Hodná holčička nemůže závidět.
Potlačovaly jsme své pocity a začali se chovat tak, jak se očekává. Nepřirozeně, ale tzv. slušně. Ovšem vůbec nám v tom nebylo dobře. A tak jsme se začaly zaklínat různými principy co by se mělo a nemělo a jak se snažíme a pořád nic.
Opakovaly jsme dokola, že je to stejné, ne - li horší. Tím si mantrovaly vše pořád zas a znova. Neprojevenou zlost, závist a nenávist jsme začly projevovat zástupně, tam kde je to společenský přijatelné, či se to dokonce očekává. Vůči politikům, tzv. zbohatlíkům, podvodníkům, lidem jiného názoru, zvyků, projevů...
Je to tak pohodlné, řešit ostatní. Řešit sebe může bolet, může drásat, může být smutné, ovšem vždy je to ulevné a osvobozující. To však zjistíme, až to uděláme. Podíváme se na příčinu naší zlosti, závisti či nenávisti.
Pokud cítíme zlost v nějaké situaci, znamená to jediné, zažili jsme něco zlého, co nás zranilo a bolí to uvnitř nás. A pokud se na to nepodíváme a tu situaci neuzdravíme, budou nám ji v obdobných situacích připomínat právě pocity zlosti či nenávisti.
Co dělat, když pocítíme tyto zázračné emoce, které nás navádí k uzdravení? Přestat řešit ostatní a začít řešit sebe!!! Zastavit se a začít komunikovat s naším vnitřním dítětem. Tou malou holčičkou, která se prostě bojí projevit. A tak se zlobí a nesnáší se a závidí...
Věnujme vědomě pozornost, péči a lásku té zraněné bytosti uvnitř nás. Zeptejme se jí, co potřebuje, co jí potěší a uzdraví. Často to jsou zdánlivé maličkosti. Zajít si do cukrárny, koupit si houpací síť, tančit na hlasitou hudbu, běžet s rozpuštěnými vlasy... Už to, že svému vnitřnímu dítěti dáme pozornost a podporu je uzdravující.
Pocity spokojenosti, štěstí a radosti nemůžeme zažívat, pokud v nás dřímají zraněné malé holčičky, které se cítí opuštěné, zbytečné a chybující.
Co pomohlo a pomáhá mě? V první řadě si uvědomit, že můžu být sama pro sebe důležitá a úžasná. A pak se rozhodnout to změnit, zlepšit. A věřit, že je to možné. Jak to udělat, se pak začne nabízet samo. V mém případě to byly meditace, andělské léčivé semináře, REIKI a techniky emoční svobody (tzv. EFT).
Všechny tyto techniky už mám vyzkoušené a využívám je nejen na sobě, ale i svých nejbližších a ženách které provazím řadu let. A ty změny jsou úžasné. Přesto pořád tvrdím, že metoda či způsob JAK NĚCO UDĚLAT NENÍ DŮLEŽITÁ. ZÁSADNÍ JE VĚDĚT, CO CHCI DOSÁHNOUT. JAK SE CÍTIT, JAKÁ BÝT. NE PRO OSTATNÍ, ALE SAMA PRO SEBE.
Ovšem určitě vám můžu doporučit pro začátek vedenou meditaci PRO KOMUNIKACI A UZDRAVOVÁNÍ VNITŘNÍHO DÍTĚTE. Tu mou můžete objednat
ZDE. A taky každá procházka v přírodě je velká podpora.
Dejme si čas, buďme sami se sebou trpěliví a zaměřme pozornost na to co si přejeme dosáhnout. Třeba jako první krok zjistit, proč potřebuju závidět...
