SOUCIT

SOUCIT

Máme soucit s druhými? Můžeme ho vůbec mít? Moje zkušenost je, že ANO. Ovšem pouze v případě, že ho umíme mít především sami se sebou.

Co to přesně znamená SOU-CIT? Cítit. Což pro mě značí vypnout logiku, hodnocení, posuzování, analyzování, prostě tu výkonnou část nás samých a dovolit si cítit. Cítit všechny naše emoce a pocity a ty projevit. Radost, smutek, zlost, závist... Projevit je hlavně sami před sebou. Přiznat si je.

Některé pocity, jako zármutek či truchlení, smutek, hněv bolí. A tak jsme se je naučili potlačovat a nemít. Prostě NE-CÍTIT. Zavřít je v sobě. Tak to zdánlivě bolet přestane. A místo cítění a prociťování nastupuje LITOVÁNÍ SE a OBVIŇOVÁNÍ. HODNOCENÍ A SOUTĚŽENÍ. Mysl nám servíruje různé možnosti.

Ovšem pokud NE-CÍTÍME, je to jenom HRA, která nikam nevede. Pokud potlačíme třeba HNĚV, což můžeme chápat jako prapůvodní projev bolesti, začneme se časem propadat do depresivních stavů.

Pokud jsme si zakázali cítit a potlačili své přirozené projevy a emoce, jako smutek, pláč, zlost, není možné zažívat ani pocity radosti, štěstí a spokojenosti. A tak se ženeme za dalšími a dalšími úspěchy, oceněními, věcmi a vším tím, co nám uspokojení nepřinese a přinést ani nemůže.

Jediné co funguje je, začít mít SOU-CIT sama se sebou. Dovolit si začít cítit. Projevit se. Pozorujte třeba zvířata, pokud se jim něco líbí či nelíbí umí to projevit velmi výrazně. Jsou prostě přirozené, cítí. Nejednají z podstaty rozumu, ale z podstaty cítění, pudů. Nechme se inspirovat přírodou.

Velmi úlevné, i když ze začátku více nebo méně bolestivé je začít komunikovat s naší emoční částí, tzv. VNITŘNÍM DÍTĚTEM. Pokud mu nevěnujme péči a pozornost, skrytě nás ovlivňují naše programy, traumata a zklamání. Naše strachy a neprojevené bolesti.

Jednou z možností, jak začít komunikovat se svým vnitřním dítětem je využít VEDENOU MEDITACI, ty, které nabízím já, je možné objednat ZDE: https://www.docmonikamotyckova.cz/meditace2/. Případně si nechat vytvořit OSOBNÍ MEDITACI NA MÍRU či se jí nechat provést osobně či online s nějakým terapeutem či na semináři.

Můžeme využít i sílu květin, stromů, rostlin. Zajít si do lesa, na louku, do zahrady, do parku a jen tam být a nechat na sebe působit vibrace rostlin. Velmi účinné jsou také Bachovy květové esence, které nás skrze květy vedou k všímání si svých pocitů a nálad. Vedou nás k tomu, abychom se začali zabývat sami sebou. KONEČNĚ UŽ.

Dech je také jeden z velmi účinných nástrojů našeho těla, našeho bytí zde na zemi. Naučme se pro začátek VĚDOMĚ DÝCHAT. Soustředit se jen na náš dech.

Mám moc ráda slova Eduarda Tomáše: "ŠTĚSTÍ NENALEZNEME V ŽÁDNÉM Z PŘEDMĚTŮ SVĚTA, JE V NÁS." Můžeme být šťastní, cítit štěstí, pokud jsme si zakázali cítit cokoliv? Není to možné, cítit bez pocitů. Nejde to. Tak se honíme za další a účinnější metodou, přístupem, léčitelem, poselstvím... A NIC NEFUNGUJE. Nemůže, když NE-CÍTÍME.

SOU-CIT je velmi odlišný od vibrace LITOVÁNÍ. Pokud někoho nebo sebe litujeme jaký je chudák, jako to má těžké ... jen ho utvrzujeme v roli OBĚTI. Pokud máme SOUCIT, tak CÍTÍME, že je v pořádku, když třeba druhý pláče, bojí se či má zlost. Prostě tam jsme pro něj. Bez nevyžádaných rad, hodnocení či odsouzení. Dáme najevo svou blízkost, v tom je naše největší podpora.

K této úvaze mě přivedla naše kočička LILINKA. Smutním a občas si i popláču, protože je mi po ní smutno, když je už přes týden pryč. Dovoluji si cítit bolest ze ztráty. Ovšem také si dovoluji cítit VDĚČNOST, že jsme spolu mohly prožít úžasné chvíle a já se od ní mohla mnoho naučit.

Dovolme si smutnit, když nám někdo zemře, nebo když procházíme velkou změnou jako je změna práce, rozvod, změna přátel, rodinných vztahů, změna bydlení, příchozí nemoc, neúspěch ... Mějme SOUCIT sami se sebou.

Naše CÍTĚNÍ nás dělá LIDSKÝMI. Naše POCITY máme proto, abychom je PROCÍTILI a tím situaci mohli propustit, vyrovnat se s ní.

Tím, že jsme se mnozí rozhodli NECÍTÍT, zraňujeme především sami sebe. A na prázdnotu necítění žádnou náplast nenajdeme. Už není čas čekat na ZMĚNU. Změna započne IHNED po našem rozhodnutí. Jediný a jediné co potřebuje NAŠI POMOC JE, ŽE KAŽDÝ POMŮŽEME SAMI SOBĚ. Mějme SOUCIT sami se sebou.

S láskou,
Monika Jitřenka ✨ Průvodkyně žen