Včera jsem na zahradě v listí našla ježka. Byl stočený do klubíčka. Hned mi přišla informace, že spí. Pak se do toho vložila má mysl a vydedukovala, že zimní spánek už skončil a je divné, že ježek se ani nepohl, když jsem se ho dotkla. Tak jsem to uzavřela, že je mrtvý. Pocit, že spí jsem zaplašila. Nehýbe se a tak je mrtvý.
Napsala jsem manželovi, že máme na zahradě mrtvého ježka a že ho odpoledne pohřbíme. Odepsal, že se asi neprobral ze zimního spánku a že tedy dobře, pohřbíme ho.
Odpoledne bylo hezky a tak jsme zašli s Bělinkou a její kamarádkou Vaneskou na zmrzlinu a jeli jsme k nám. Udělali jsme si bublifukovou párty s holkama a šla jsem holkám ukázat první snesená vajíčka od naší úžasné Jůlinky.
Když přijel Petr, tak jsem se Bělinky a Vaneska zeptala, že jsem našla ježka, je asi mrtvý a jestli chtějí být při tom, když ho pohřbíme do země u stromu. Obě s očima navrch hlavy nadšeně souhlasily. Těšily se, že uvidí ježka, kterého ve skutečnosti ještě neviděly. Že je mrtvý jim nevadilo.
Manžel vzal rýč a opatrně na něj nabral ježečka. Oznámil, že se hýbe a je živý. Holky byly nadšené a měly zábavu na zbytek dne. Hlídaly ježečka, donesly mu listí, mlíko a obdivovaly ho.
Zřejmě tušíte, co tímto zážitkem chci sdělit. Vždycky ta úplně první, byť i nesmělá myšlenka je ta správná informace pro nás. Pokud do situace zapojíme naproti tomu ihned analytickou mysl a ten prvotní pocit prehlušíme úvahami, kritikou či argumenty, často jsme vedle jak ta jedle. 🙂 Ten první jemný pocit či informace je vždy to ono. To promlouvá intuice.
Ještě jedna zkušenost mi dnes ráno přišla. Příští čtvrtek pořádám další setkání ženského kruhu. Jako téma a jeho průběh se mi včera otevřelo NAŠE TALENTY A VĚDOMÉ PROŽÍVÁNÍ. Konkretně vybrat si 1 věc, která je pro nás vášní, tvůrčím naplněním a sdílet s ostatními ženami naše pocity při tvoření, prožitky a případně část ukázat, donést něco vytvořeného, jak komu co půjde.
No a ráno jsem si přečetla, že 1 paní napsala k tomuto nastavení příštího semináře, že ona u toho svého to může říct 1 větou, a že to bohatě stačí. Zhruba v tomto smyslu odepsala na pozvánku. Bylo mi z toho tak zvláštně smutno a tak jsem odepsala něco ve smyslu, že je to hlavně o tom sdílet a komunikovat svoje pocity a prožitky. A to sdílením nejen s ostatními, ale hlavně sama se sebou.
A tak mi taky přišel prožitek toho, že cokoliv nebo kohokoliv někdo zavrhne, zesměšnění, tzv. zhodí, je to velmi často proto, že dostal prostě strach. Strach z neznámého, nepoznaného, odhalujícího. Mě se při práci se strachem vždy osvědčilo s ním komunikovat. Ptát se ho, co potřebuješ? Co mi chceš skutečně říct?
Krátký vhled na téma komunikace se strachem můžete shlédnout zde:
https://youtu.be/ImvGmCIaThs.
A ještě jedna věc se mi uvolnila do vědomé mysli. Miluju naslouchání příběhů. Miluju je vyprávět. Jedna má část ví, že tím sdílíme a učíme zkušenost, prožitek a emoce nejen ostatní, ale hlavně sebe. Jedna má indiánská část je vypravěčka příběhů. JSEM VYPRAVĚČKA PŘÍBĚHŮ. Proto tak miluju semináře, ženské kruhy a povídání s přáteli. Proto tak miluju knihy. Proto tak ráda mluvím a píšu. Příběhy žijí. V nás i kolem nás.
Monika Jitřenka, Průvodkyně žen a vypravěčka příběhů
