UMÍRÁNÍ, LÍTOST A PROČ POČÍTAT SE SMRTÍ UŽ TEĎ...

Na jaře 2018 jsem byla s kamarádkou na víkendovém semináři o umírání a smrti. Vedl ho úžasný muž, průvodce umírajících, já ho vnímala jako šamana přechodu mezi dimenzemi, Steven Jenkinson. Neříkal nic co bych neslyšela či nečetla. Rozdíl byl v tom, že k nám promlouval svým srdcem. 

Víc a víc začínám cítit sílu třeba těchto slov: "Slyšel jsem plakat a zlobit se hodně umírajících. Měli jedno společné, cítili lítost za vše co neudělali, co si nedovolili, co neřekli a k čemu se nedostali."

Čím dál více sama pociťuji, že není na co čekat. Že je důležité projevovat svou podstatu, sebe. Neargumentovat, nehodnotit a nepřesvědčovat o svých poznáních. Prostě je žít. Ukazovat možnosti sama na sobě. Strach ze smrti si hodně z nás není ochotno připustit. Žijeme jako bychom byli nesmrtelní, ovšem žijeme tak v nevědomí. 

Není důležité zda věříme na reinkarnaci či ne. Zda věříme, že jsme multidimenzionalní bytosti. Podstatné je, žít i s myšlenkou, že umíráme tak jak žijeme, vědomě či v bezvědomí. Ne ze strachu ze smrti, z čisté lásky k bytí tady na Zemi, žijme vědomě každý okamžik svého života sami pro sebe a sami za sebe.

Když poznáme své strachy, přijmeme je a uzdravíme, můžeme začít cítit lásku. Boj je strach. Vše co nepřijímáme a potlačujeme je strach. Můžeme být sami sebou a žít naplněný a spokojený život. Stačí se rozhodnout, že zlepšení je možné.

Pokud chcete podpořit při zlepšení Vaší situace, klikněte zde

SMRT JE PŘECHOD DO JINÉ DIMENZE. ZEMŘEME V TOMTO HMOTNÉM SVĚTĚ VŠICHNI. ROZDÍL MEZI NÁMI BUDE TEN, ŽE MŮŽEME UMÍRAT SMÍŘENÍ SAMI SE SEBOU NEBO V LÍTOSTI, BOLESTI ČI STRACHU. 

JAK ZEMŘEME SI VOLÍME PRÁVĚ TEĎ, TEĎ...

S láskou a úctou k nám všem,
Monika Jitřenka