MÍSTO K ŽITÍ SI SAMI TVOŘÍME

22.09.2020

MÍSTO K ŽITÍ SI SAMI TVOŘÍME

 

Jsme silně spjatí s místem kde žijeme. Ústředním tématem tohoto období je udržovat víru v sebe a tento svět. Toť moje vnímání. Každý víme jak. Již delší dobu mě provází slovo soběstačnost. Na jaře jsem koupila 3 kuřice, teď už slepice, a nedávno si splnila sen a koupila 2 kozy. 


Sbírám jablka, ryngle, dělám marmelády. Pro někoho klasika, pro mě zázrak. Před 3 lety jsem ještě byla měšťačka, která zvířata viděla jen na obrázku a ovoce si kupovala v obchodě. Jméno ověnčené tituly a analytický mozek.


Je důležité mít svůj kousek země k žití a tam si budovat ráj na zemi. Nemusí to být hned zahrada, či statek, dům na vesnici. Každému ta jeho možnost přijde. Třeba bylinková zahrádka či rajčata v květináčích na balkoně.


Začínají se nám hroutit identity. U mě to vypuklo před 2 lety, když jsem "byla odejita" z pozice vedoucí katedry a docentky na VŠ. To co jsem si budovala 17 let ve škole se zhroutilo jako domeček z karet. 


Pokračovala jsem v podpoře žen a byly časy hojnější a hubené. Moc mě to naplňuje, ovšem občas jsem byla zastavená angínou či zánětem průdušek s jediným cílem, začni se zabývat hlavně sama sebou. 🙂


S manželem to bylo jak na houpačce, léčili jsme si svá zranění. Bělinka mi hezky zrcadlila mé nálady. Nebylo to jednoduché, ovšem nezměnila bych nic.


Jediný na koho jsem se mohla vždy spolehnout jsem jen já sama a mé cítění, srdce, intuice, vyšší já... Jedno jak to nazveme. Nikdo a nic nás nezachrání. Ovšem vždy když jednáme v souladu se sebou, přijde podpora. Je jiná než chceme nebo čekáme. Aspoň u mě to tak bylo.


Soběstačnost. Začněme se spoléhat hlavně sami na sebe. Ve všem. Nechme se podpořit, ale vše je jen a jen na každém jednom z nás. Vše se děje pro nás, ne nám.
Strach máme v nějaké formě všichni. Je to tak v pořádku. Vezměme ho za ruku a konejme. Zemřeme. Všichni. Když nás přijde políbit smrt, jedno z nejbolestivějších zjištění je, že jsme zapomněli žít. 


Jediný kdo se může změnit je každý jeden z nás, sám za sebe a pro sebe. Nebojme se být jiní. Úctu, pochopení, podporu, radost nám nemůže dát nikdo. Tu můžeme nalézt jen v sobě a pak se nám promítne i okolo nás.


Nic a nikdo nás nezachrání. Jediné co můžeme zachránit, tak každý z nás sám sebe. Svým myšlením, mluvením, konáním. 


Víra a respekt nás provázej.


S láskou,

Monika ANERÁJA