MANIPULACE, POCITY VINY A VSTUP DO VNITŘNÍ SÍLY

22.06.2020

MANIPULACE, POCITY VINY A VSTUP DO VNITŘNÍ SÍLY

Manipulace je velmi zajímavý fenomén a týká se nás všech v nějaké její podobě. Ještě zajímavější je, že v různých situacích vystupujeme v roli jak oběti, manipulovaného, tak pak při něčem jiném v roli manipulátora. Často jsou to tak zažité představy a způsoby, programy, že je na kolektivní, případně rodové linii považujeme za normální a naprosto v pořádku.

Proč o tom píšu? Poslední roky a poslední měsíce obzvlášť jsem byla poměrně intenzivně "nucena" si začít nastavovat své hranice a naučit se říkat ne, na požadavky či prosby, které jsem nechtěla nebo necítila udělat, především proto, že šlo o převzetí odpovědnosti za situace do kterých se dostali druzí.


Pár příkladu za mnohé. Píšu s kolegou článek. Delší dobu jsme ladili zaměření článku a domluvili se kdo co udělá a vezme si na starosti. V sobotu ráno, 2 dny před odevzdáním anotace (popisu o čem článek je) a registrací článku, mi kolega napsal, že nestíhá, uvedl důležitý důvod a požádal mě, ať to zařídím já.


Naštvalo mě to a cítila jsem hněv. Hlavně proto, že na mě kolega chtěl hodit to, co si vzal na starost a já měla na víkend taky program. Dříve bych jeho žádosti vyhověla a byla naštvaná. Teď jsem začala rozjímat, proč je mi nepříjemné odmítnout. A zaplavil mě pocit viny. Ano, to je přesně to, co manipulující využívají pro prosazení svého požadavku, přání či záměru. Snaží se v "oběti" vzbudit pocit viny, pokud nevyhoví jejich požadavku.


To jsou přesně ty pocity, cítit se vinná za to, že nevyhovíme přání či prosbě druhého. Spustí se program strachu nevyhovět a být za neochotou, neslušnou, necitlivou, odsouzení hodnou...


Co Ti to udělá? Já bych Ti taky pomohla. Je lidské pomáhat. Kvůli Tobě bych to neudělala/nestihla/nevyřídila. Ty mě nemáš rád/ráda, když to neuděláš ... Nějaké podobné věty známe všichni. A říkají je nám a v jiných situacích je zase my říkáme někomu jinému. 


Proč to tak je? Pokud nás někdo manipuluje tak chce přehodit svou zodpovědnost za práci, své pocity, své konání na nás. A aby to fungovalo tak přihodí nějakou tu výčitku či své zásadní důvody, proč to má být podle něj. A nám je "blbé" odmítnout, nevyhovět.  Nechceme se cítit vinní za situaci někoho jiného a tak mu ji radši pomůžeme řešit, vyhovíme. 


Proč? No přece aby byl klid. A on klid není. Cítíme se naštvání, máme zlost. Tu buď zamčeme do sebe a tam nám hezky hnije a sílí. Nebo ji projevíme zástupně, schytá naši frustraci někdo jiný. Vylejeme si tzv. na někom zlost. Na manželovi, dětech, kamarádce, v práci..


V roli manipulujícího jsem vystupovala často vůči manželovi a to výčitkami. Vyčítala jsem mu jeho nezájem a svou izolovanost, chtěla jsem v něm vzbudit vinu za svoje pocity. Chtěla jsem na něj hodit zodpovědnost za to jak se cítím a že mi nastavuje zrcadlo. 


Další kapitolou manipulace je pomáhání v tíživé životní situaci. Kdy vás ten, komu pomůžete učí, že když podáš prst, tak to může být pochopeno tak, že jste převzali zodpovědnost za jeho situaci a nároky se zvyšují. A vy dříve či později řekněte dost, pokud to začne poškozovat vás a zasahovat to do vaší situace.


Sama ještě nemám téma pomáhání zpracováno. Ovšem čím dál více se mi ukazuje, že pokud pomáhám, tak první kdo potřebuje pomoci jsem já sama. Stejně tak pokud mám potřebu řešit a zabývat se druhými, vždy se mi vyplatí začít u sebe. Ne on, ona nebo oni jsou původci mé situace. Já se potřebuji začít zabývat svými pocity, emocemi, situací, strachy a zraněními.


Proč se nám to vlastně všechno toto děje. Proč jsme manipulováni? Je to jednoduché, i když třeba mě trvalo hoooooodně let, než jsem si v některých situacích dovolila nevyhovět. Je důležité postavit se sama za sebe. Ve věcech "malých" i těch zásadních.


To je ten vstup do vnitřní síly. Nepodléhat manipulaci a nemanipulovat pro prosazení svých potřeb a přání. A chce to odvahu. Jsou tady ty pocity viny a iluzorní klid. A taky strach nevyhovět. U mě konkrétně to byl výrazný strach z křivého obvinění, že můžu za nějaké situace druhých s následkem smrti. V jedné úžasné meditaci od Anthey se mi otevřela jedna z kořenových příčin tohoto strachu. Křivé obvinění z tzv. čarodějnictví. Nějaký kněz mává křížem, křičí a obviňuje...


Co tedy dělat? Mě se osvědčilo jediné. Pracovat na sobě. Zabývat se sama sebou, svými zraněními, programy a strachy. Hodně informací a zkušeností leží v našem dětství. Proto doporučuji komunikovat s a uzdravovat vnitřní dítě. Vedená meditace pro uzdravování vnitřního dítěte je k objednání zde.


A co pro mě je ta vnitřní síla? Postavit se sama za sebe a říci ne, když cítím ne a říci ano, pokud cítím ano. S odvahou, beze strachu a pocitu viny. Převzít zodpovědnost za svůj život, své vztahy, své úspěchy i neúspěchy, své pocity, konání, finanční, rodinnou a životní situaci. 


Jakou podporu při práci využijeme je v zásadě nepodstatné. Mě se osvědčilo, že vše začíná u rozhodnutí a ochotě začít se zabývat sama sebou. Dovolit si podívat se na své strachy, zranění. Dovolit si cítit své emoce hněvu, smutku, zlosti, ale i emoce radosti, spokojenosti, štěstí.


Čím dál více se mi potvrzuje, že zlepšení a návrat do své síly není o metodách a přístupech, ale o rozhodnutí začít řešit sebe, své pocity, nálady, bolesti a strachy. Mě konkrétně se osvědčily a osvědčují meditace a vizualizace. A taky sdílení ve skupině. Moc ráda jsem se účastnila seminářů, i když to byl někdy mazec. Velmi ráda setkávání i pořádám. Práce s emocemi a podpora přírody je nezastupitelná. Nechat se prostoupit a podpořit energií živlů, stromů, květin, zvířat... Bachovky jsou taky úžasná podpora z přírody.


Pokud jsme pozorní a nežijeme myšlenkami v minulosti či budoucnosti, tak signály a informace přichází neustále. Stačí si všímat. A všimnout si a připustit si, že manipulujeme či jsme manipulováni je první krok k tomu vstoupit do své síly, tedy přestat sílu brát i přestat ji dávat druhým. 


NAŠE SÍLA JE NAŠÍ ODVAHOU BÝT SAMI SEBOU.